Bohuslav Martinů (1890–1959) byl český skladatel, hudební skladatel a dirigent. Narodil se v obci Polička v České republice. Začal studovat hudbu v roce 1907 a na konci roku 1909 absolvoval konzervatoř ve Vídni. Jeho první hudební skladby byly inspirovány českou lidovou hudbou a později se stal představitelem moderního hudebního stylu.
Martinů se proslavil svými skladbami pro orchestr, komorním hudbou, baletní skladbami a operami. Jeho díla jsou známá pro jejich experimentování s moderními technikami a pro jejich vysoce duchovní povahu. Jeho nejpopulárnější skladby zahrnují Slavnostní fanfáry (1924), Houslové koncerty č. 1 a 2 (1934–35), Písně zpívané na rozloučenou (1937) a Koncert pro violoncello a orchestr (1945).
Bohuslav Martinů byl také velice aktivní dirigent. Dirigoval orchestrům v Praze, Vídni a Paříži. Vypracoval také více než třicet orchestrálních děl, které se staly velice oblíbenými.
V roce 1954 byl Martinů zvolen členem Francouzské akademie umění. Zemřel v roce 1959 ve francouzském městě Nice.