Kvantitativní uvolňování (anglicky Quantitative Easing, zkratka QE) je nekonvenční nástroj měnové politiky, který centrální banky používají k stimulaci ekonomiky v situacích, kdy standardní nástroje, jako je snížení úrokových sazeb, nejsou dostatečně účinné.
Jak funguje kvantitativní uvolňování?
Nákup aktiv: Centrální banka nakupuje finanční aktiva, jako jsou vládní dluhopisy nebo jiná cenná papíry, od komerčních bank a jiných finančních institucí. Tyto nákupy se provádějí ve velkém měřítku.
Zvyšování likvidity: Nákupem aktiv centrální banka zvyšuje množství peněz v ekonomice. Finanční instituce, které prodaly své cenné papíry, nyní mají více hotovosti, kterou mohou použít k poskytování úvěrů nebo investicím.
Snížení úrokových sazeb: Zvýšená likvidita vede ke snížení úrokových sazeb na trzích, což má podpořit investice a spotřebu. Nižší úrokové sazby také často oslabují měnu, což může podpořit exporty.
Podpora ekonomiky: Cílem QE je podpořit ekonomickou aktivitu a inflaci, zejména v situacích, kdy hrozí deflace nebo kdy je hospodářský růst pomalý.
Rizika a kritika
Kvantitativní uvolňování není bez rizik. Může vést k inflaci, pokud se do ekonomiky dostane příliš mnoho peněz. Navíc může způsobit narušení finančních trhů a zvýšit nerovnosti, protože růst cen aktiv, jako jsou akcie a nemovitosti, často prospívá hlavně bohatším vrstvám obyvatelstva.
QE bylo použito například po finanční krizi v roce 2008 a během pandemie COVID-19, kdy centrální banky po celém světě usilovaly o stabilizaci ekonomiky.